Jsem půl na půl. Máme je čarodějka a táta byl mudla. Jeho ale neznám, jako malá jsem byla jen s mámou a teď je s námi ještě její nový přítel. Ten je taky kouzelník. Nic to ale nemění na tom, že se mě mamka snažila vychovat jako mudlovské dítě. Sama vyrostla u mudlů a chtěla, abych se i já naučila mezi ně zapadnout. Proto jsem chodila do normální školky i do školy.
Bydlíme v Londýně na Burton street. Máme tam malý byteček, ale nám to stačí. Hlavní je, že je to jen kousek od Děravého kotle a nádraží. Mamka pracuje v nemocnici sv. Munga jako lékouzelnice. Dřív jsem za ní chodívala a pomáhala jí. Teda... myslela jsem si, že jí pomáhám, ale míchávání léčivých lektvarů dohromady prý nedělá ještě lepší léčivý lektvar...

Baví mě všechno, co má něco společného s legrací. Vtipy, zábava s kamarády, divadelní klub i porušování školního řádu nočníma procházkama. Jsem pro každou špatnost, takže... jestli potřebuješ parťáka, jsem tu.

Baví mě snad všechno ohledně kouzel. Mávnu hůlkou, zamumlám kouzlo a něco se stane. A stane se to, protože chci já, ne náhodou. Taky se nemůžu dočkat, až si vyzkouším lekvary, doufám, že mi půjdou, rozhodně budu hodně pečlivá. Snad...
Co mě ale rozhodně nebaví, jsou dějiny. Ani dějepis u mudlů mě nebavil a tohle není o nic lepší. A nakonec, nedivte se, když mě neuvidíte na létání. Mám naprostou hrůzu z létání na koštěti. Normálně se výšek nebojím, ale z košťat je mi šoufl.