Divadelní klub a Alenka a... co to?

V sobotu se konalo setkání divadelního klubu, do kterého chci chodit. Bude to legrace, hrát divadlo. Věřím, že si to všichni parádně užijeme. Všechno to začalo perfektně. Ve vstupní síni nás vyzvedl šašek. Byl to profesor Thorinson, ale v kostými a vypadal vážně vtipně. Odvedl nás do klubové místnosti, která je jen kousek od kolejky, takže to ani nemám daleko! Slova se ujala slečna Sarah a profesor si hrál na nováčka. Byla to vážně sranda, protože když ho Sarah řekla, že má jít profesor Thorinson na pódium, začal se rozhlížet a hledat ho, i když to byl on sám! Jo, vybrala jsem si skvělej klub, už teď se tam cítím jako doma.

V neděli byl předvečer všech svatých. Probudila jsem se pěkně pozdě, takže už se všchno rozběhlo a já nestačila koukat, kdo co sakra je. Ale aspoň jsme posnídala s Kloboučníkem a připadala jsem si opravdu jako Alenka za zrcadlem. Celý hrad vypadal jinak. Všude šachovnce nebo karty a kolem mě pobíhali bílí a červení rytíři, ze kterých se nakonec vyklubali mí spolužáci. Celej ten den mám trochu jako v jednom hektickém shluku. Škoda, že jsem zrovna v neděli musela zaspat...

Večer si ale pamatuju. To byl ples. A já neměla co na sebe. Sice už mám školní uniformu, protože se mi povedlo najít kolejního a objednat si vše potřebné, ale společenské šaty nevedu. Naštěstí jsem ale věděla, kde jsou na hradě poschovávány kádě s barvou, a šla si část oblečení nabarvit. Takhel jsem si vytvořila zeleno-filovo-oranžový "společenský" úbor. Nakonec jsem ale na oslavě moc dlouho nepobyla. Odchytla jsem totiž Marshalla s Malcem a chvíli jsme si povídali. Pak ale Malco řekl něco Marshallovi o Kal a ten se naštval a zdrhnul. Šla jsem za ním až k molu a tam jsme si povídali, než Malco dotáhl Kal. Marshall s nima nechtěl mluvit, tak jsem si řekla, že si trochu procvičíme herectví, když jsme oba v tom divadelním klubu. Ale moc to nevyšlo. Nakonec jsem tuhle trojičku nechala o samotě a šla si lehnout.

.

.

.

Jsem si naprosto jistá, že jsem usínala ve své posteli. Tak jak je možné, že se probouzím v trávě? A to ještě kdoví kde? Rozhlédla jsem se, ale všichni vypadali stejně zmateně jako já. Nikdo nevěděl, kde jsme, co se stalo... a pár lidí tu pobíhalo polonahých. Probudili jsme se tu totiž tak, ja jsme šli spát a neměli jsme u sebe nic než hůlku. No, raději si počkám, než napíšu něco dalšího. Až v tom budu mít trochu jasno...