Je důležité, udělat si dobré jméno...

Jelikož jsem dnes neměla žádnou hodinu, hezky jsem si pospala až do odpoledne. Po probuzení mě Paige vytáhla, že zajdem do knihovny. Takže já hladová a žíznivá utíkala někam ke knihovně, abych zjistila, že otvírací hodiny se tak úplně nedodržují. Spousta prváků už tam stála, nadávala a klepala na všechny možné dveře. Ale aspoň měli jídlo, o které se rádi podělili. Mňam! Po nějaké veeeeeelmi dlouhé době nám jakási dobrá duše "mile" oznámila, že knihovna otevírá až v sobotu, tak jsem si my, šikovní prváčci, našli svou zábavu. Společnými silami jsme napsali knihovnici milou zprávu. Nevím, jak přesně zněla, ale měla by obsahovat pochvalu za dodržování pracovních hodin a poděkování, že nám tak ochotně pomáhá s učením. Samozřejmě žádný podpis, to by nebyla ta správná legrace. Jen ročník jsme tam napsali, pokod vím. To byla moje první vylomenina za tenhle den. Ano, bylo jich víc, ale o tom až později...

Když jsme skončili s naší malou taškařicí, šla jsem znovu prohledávat hrad. našla jsem pár tajných chodeb a zkratek... a seznámila se s Marshallem z Havraspáru. A taky s Kal. Vyptávali se mě, proč nemám uniformu. Jo, pořád nedorazila. Ale co jsem nečekala, bylo, že mi Mar nabídl, že mi vypůjčí aspoň plášť. Myslela jsem, že ho radostně obejmu! Odvedli mě k jejich koleji. Jenže cestou se nám ztratil Mar a Kal  ho šla hledat. A jo, mě nenapadlo dělat nc lepšího, než zaklepat na zeď, když tam bylo klepadlo. Myslela jsem, že tam bude tajná místnost, nebo tak něco. Položilo mi to otázku a já věděla odpověď, tak jsem odpověděla. Vtoupila jsem a hned se zarazila. Modrý destičky a nápis Havraspár. Sakra. Otočila jsem se a chtěla jít ven, jenže mi to nešlo. Až se zjevil Mar a otevřel mi. Kal zuřila. Jo, vážně. Co prý jsem tam dělala, že tam nesmím a tak. Vysvětlila jsem jí, že já nevěděla, že je to kolejka. Jo, asi maj naši prefekti průser, že nám to při prohlídce neukázali... Jejda. Ale co, dostala jsem plášť a k němu i košili a vestu. Všechno sice pánský a je mi to trochu velký, ale co už. Aspoň trochu zapadám mezi ostatní. Celej můj rozhovor sledovala jedna starší holka od nás. Už jsem ji předtím potkala, myslím, že se jmenuje Emma. Takže když jsem ji potkala u knihovny, jak si čte, velmi brzy se na to začala vyptávat a utěšovala mě, že ona se takhle dostala ke zmijozelským. Pak jsme prohodily pár slov o porušování pravidel a mě hned napadla jedna super myšlenka. Toulání se po večerce. Jo...

Mimochodem, už mám uniformu téměř kompletní, Emma mi totiž darovala jednu její sukni. Prý je nemá moc ráda. Podle jejích rad jsem se večer převlékla, abych byla co nejvíc černá a nemohlo mě být vidět. Pak jsme se sešly ve společence, jenže tam se nám ukázala první překážka. Prefekti tam byli taky. Sedli jsme si ke stolu a povídali si, dokud neodešli. A mně přišel první dopis! Emma mi popřála hodně štěstí při porušování školního řádu. Budu si muset ten papírek někam založit. Můj první dopis v Bradavicích! Prefekti šli konečně na kutě. Jenže tam zůstala kamarádka Jul, Anna. Nakonec jsme se rozhodly proplížit se kolem ní, což nám moc nevyšlo. Viděla nás. Ale dostaly jsme se ven. Emma mě provedla po tajných místech, snad si je všechny pamatuju... Nakonec jsme zakempily v kaply a povídaly si o našich rodinách, dokud jsme nebyly příliš unavené. Vydaly jsme se na dobrodružnou cestu zpátky. Za celý výlet jsem se lekla každého ducha a okonce i kočky! A taky jsem musela znova projít mučírnou. V noci je strašně děsivá a já nechápu, kdo tam nahoře tolik touží, abych ta pořád končila. Každopádně, bojím se toho místa čím dál méně, což je fajn. Nepozorovaně jsme se dostali až k nám. A průser. Kromě Ann tam na nás čekala i Jul. Prefektka. Emma naštěstí stihla zdrhnout, tak snad přespí v některé z tajných. MInimálně já to příště udělám. Jenže na mě teď Jul tlačí, abych ji práskla, že prý jinak dostanu trest i za ni... Mám přes noc o čem přemýšlet. Zusím se s ní zítra nějak domluvit. Pokud se mi to nepodaří... asi to slíznu i za ni, je to fajn holka.